Nejrespektovanější americká skupina 80. a částečně 90. let vznikla v roce 1980 na univerzitě v Athens ve státě Georgia. Buck, Stipe, Mills a Berry po počátečním obehrávání punkových hitů typu "God Save The Queen" přetavili hudbu svých oblíbenců (nejčastěji se uvádějí Velvet Underground, Byrds, Patti Smith, Ramones a Sex Pistols) v originální, přesto však tradiční kytarový sound, pro který se vžilo označení paisley underground nebo tradiční rock (v polovině 80. let se k této scéně hlásili i Los Lobos, Replacements, Prefab Sprout a další). Šlo o revival garážové hudby 60. let jako způsob obrany proti nastupujícímu syntezátorovému discu. Až 90. léta ukázala, jak inspirativní scéna to byla - vedle Neila Younga a Pixies byli R.E.M. hlavními vzory pro všechny grungeové kapely v čele s Nirvanou.
Už od začátku R.E.M. intenzivně koncertovali. Nejdříve se stali miláčky místního publika (vedle dalších slavných athenských rodáků B-52's), na konci r.1981 už koncertují po celém východním pobřeží USA. První singl "Radio Free Europe", obehrávaný na všech univerzitních rádiích, zapůsobil na rockové fanoušky tak intenzivně, že jej v anketě magazínu Village Voice zvolili singlem roku. Hned poté s nimi podepisuje smlouvu nezávislá firma I.R.S. a vychází debutové EP Chronic Town (82). Na 5 skladbách (včetně nového remixu "Radio Free Europe") vykrystalizoval typický zvuk R.E.M. se zvonivě drnčící Buckovou kytarou, Millsovou melodickou basovkou a hlavně Stipeovým naříkavým frázováním ne zrovna srozumitelných textů. O rok později vychází slavné LP Murmur, na kterém R.E.M. spojili tradici s novátorstvím v originální směsi rocku, folku a country. Do konce roku se ho prodalo 170 tisíc kusů a objevilo se na čele mnoha anket o album roku (např. v Rolling Stonu, ve Village Voice skončilo druhé za Jacksonovým Thrillerem). Druhá deska Reckoning z r.1984 nebyla o nic horší. Příkladem vyzrávajícího písničkářství skupiny je výborná "Don't Go Back To Rockville". Podzimním turné se snažili prosadit i v Evropě, ale v Anglii si vysloužili pouze nálepku "horší Smiths", na kontinentě vyhořeli úplně. Na LP Fables Of The Reconstruction použili R.E.M. ve snaze neupadnout do stereotypu neobvyklé aranže (smyčce, žestě, apod.), kýžený efekt to ale nepřineslo. Na následujícím turné končícím vyprodaným koncertem v newyorské Radio City Music Hall také předskakují na londýnském koncertě U2 před 50 tisíci diváky, jsou však vypískáni. V r.1986 vychází opět rocková Lifes Rich Pageant s "Fall On Me", "I Believe" a dalšími chytlavými hity. Stipeův vokál je výraznější, texty angažovanější a aranže vynalézavější (nechybí piano, varhany, banjo, apod.) Album opět překonalo prodejnost svého předchůdce (tato neobvyklá "tradice" se skupiny držela až do 8. LP Automatic For The People) a na konci roku získalo zlatou desku za půl miliónu prodaných nosičů. V dubnu 1987 vychází Buckem sestavená kompilace B-stran singlů, rarit a coververzí Dead Letter Office (moc k poslouchání to po pravdě není) a pak už průlomové album Document v produkci Scotta Litta. Album vystoupalo až do Top 10, stejně tak singl "The One I Love", 4 koncerty v Evropě jsou beznadějně vyprodány. Rok končí R.E.M. na obálce Rolling Stonu s titulkem Nejlepší americká rocková skupina. Po úspěchu Documentu přestupují Stipe & spol. od I.R.S. k Warner Brothers, údajně za 10 miliónů $. Jako rozloučení s I.R.S. vychází v říjnu výběr singlů Eponymous, o měsíc později už u WB zbrusu nová deska Green, opět výborná. Hity "Stand" a "World Leader Pretend" pomohli albu k dvojnásobné platině, novinkou bylo efektní použití mandolíny v klidných kusech "You Are The Everything" a "Hairshirt". Následující světové turné přivedlo skupinu i do Japonska a Austrálie, konečně si je zamilovala i Evropa (NME ve shodě s Q pasoval R.E.M. na "nejlepší kapelu na světě"). V r.1990 se členové skupiny věnují sólovým projektům (nejvytíženější jsou samozřejmě Buck se Stipem), až v r.1991 vychází slavné Out Of Time včetně hitu "Losing My Religion" s nezapomenutelným videoklipem (na konci roku získal 6 cen MTV Video Music Awards!). LP ihned láme všechny prodejní rekordy, měsíc se drží na špici amerického žebříčku, do Top 10 vystoupají i singly "Losing My Religion" a "Shinny Happy People", 28.duben je dokonce georgijským guvernérem prohlášen Dnem R.E.M.! Místo turné slibuje kapela další studiovou desku, plánovanou na konec r.1991. Natáčení se kvůli obrovskému úspěchu Out Of Time trochu pozdrželo, takže Automatic For The People vyšlo až v září 1992, měsíc po pilotním singlu "Drive". Deska překvapila pomalou, country-rockovou náladou většiny čísel - jedinou rychlou, vyloženě rockovou skladbou je nazlobená "Ignoreland". Anglie byla z R.E.M. opět na větvi, Automatic vydržel na čele ostrovní hitparády přes 2 měsíce, na konci roku vítězil téměř ve všech anketách o album r.1992 (v r.1998 se v anketě magazínu Q o nejlepší album všech dob umístil na 3. místě, za Radiohead a Beatles!) Po LP opět nenásledovalo žádné turné (kapela argumentovala tím, že nový materiál nejde na pódiu zahrát) a tak si fanoušci museli počkat až na další řadovku. Monster vyšel v září 1994 a R.E.M. na něm, jak avizovali, přitlačili na pilu (světu stále vládl grunge). Album působí bohužel trochu uspěchaně, opravdu vydařené jsou pouze singly "What's The Frequence, Kenneth?", "Bang & Blame" a "Strange Currencies". V rámci světového turné "Monster" R.E.M. vystoupili (až napotřetí!) konečně i v Praze (zažil jsem je v nedýchatelném horku Sportovní haly taky). Výjimečný zážitek trochu pokazila předkapela, kterou se nakonec stali průměrní Echobelly (mrzí to tím spíš, že se mluvilo o P.J. Harvey, Levellers a dokonce o Radiohead!) Během turné kapela pilně skládala a pilovala nový materiál, který vydala v r. 1996 na své nejdelší řadovce New Adventures In Hi-Fi. Rekordní délka (66 min.) však albu spíše uškodila, skladby jako "Zitner" nebo "Undertow" mohly klidně zůstat v šuplíku. Přesto bylo CD přijato nadšeně, kritika oceňovala návrat ke zvuku prvních alb (viz "Binky The Doormat" nebo "Electrolite"), za zmínku stojí i obě úvodní skladby, najazzlá "How The West Was Won" a rockově úderná "Wake-up Bombs". Za singl byl vybrán "E-Bow The Letter", duet Stipea s jeho dávným idolem Patti Smithovou (pro nás je zvlášť pikantní videoklip, v němž Patti bloumá po Hlavním nádraží a projíždí se po Praze tramvají č.5) Po vydání desky podepsali s Warner Bros pohádkovou smlouvu na dalších 5 alb, takže se nemusíme bát, že to v dohledné době zabalí (jak dříve Stipe rád prohlašoval). Na podzim 1998 vydávají podařené, lehce experimentální CD Up (s dost nevkusným obalem). Po odchodu bubeníka Berryho zůstali ve třech a za pomoci nových producentů se pustili do vzrušujícího zvukového experimentování. Ač se to na první poslech nezdá, Up je velice silná a vyrovnaná deska, která překonává své poněkud odbyté předchůdce Monster a New Adventures In Hi-Fi o několik délek. Na jaře 2001 přicházejí R.E.M. s aktuální novinkou Reveal, navazující na svého předchůdce (to bohužel platí i o opět nevkusném Stipeově obalu). Obsahuje o něco přístupnější, optimističtější (nechci psát přímo popovější), avšak stále umělecky hodnotný materiál (viz "Imitation Of Life", "I've Been High", atd.) Reakce zahraničních kritiků jsou více než kladné, lze očekávat i slušný komerční úspěch (přestože prodejnost minulých dvou alb byla podle r.e.m.ovských měřítek poměrně slabá).
